Irsko nejsou jen zelené kopce, whiskey, tanec, zpěv, pivo a trojlístky. Irové mají i své tradiční šperky. Jeden z nejslavnějších šperků je prsten Claddagh – fáinne Chladaigh.
Přátelství, láska, oddanost
Ztvárnění je různé, ale základem jsou ruce nesoucí srdce, na němž je koruna (už zase tři symboly jako u trojlístku 😉). Ruce symbolizují nejen přátelství, ale také manželství; tento zvyk pochází z doby římské, kdy si budoucí manželé na stvrzení sňatku podali pravé ruce (dextrarum iunctio). Srdce nepředstavuje nic jiného než lásku. Koruna znamená věrnost či oddanost.
Tento prsten nosí muži i ženy a velmi často se dědí z generace na generaci. Kromě toho se často využívá také jako zásnubní nebo snubní prsten. Podob je mnoho – od prostých stříbrných až po zlaté s diamanty, brilianty, rubíny a dalšími drahokamy.
Tento šperk je však populární po celém světě. Můžeme přidat i příklad, ze kterého mrazí v zádech: těsně po zářijovém útoku na „Dvojčata” nastal všeobecný zmatek a chaos, ve kterém bylo téměř nemožné najít své milované. Záchranné týmy a agentury proto dostávaly stovky zoufalých telefonátů a proseb, v nichž přeživší a pozůstalí udávali prsten Claddagh jako poznávací znamení, podle kterého by záchranáři mohli najít hledané osoby. Jediným problémem bylo, že jen kolem takzvaného „Ground Zero” se těchto kroužků s magickým významem nacházelo přes 200…
Pravá, levá, nahoru, dolů
Symbolika není ukryta jen ve vzhledu prstenu, ale i ve způsobu, jakým jej daná osoba nosí:
- pravá ruka – korunkou ven, značí, že nositel je svobodný a nezadaný
- pravá ruka – korunkou dovnitř, značí, že je zamilovaný nebo má známost
- levá ruka – korunkou ven znamená, že je zasnoubený
- levá ruka – korunkou dovnitř, že je ženatý/vdaná
V londýnském Victoria and Albert muzeu můžete vidět prsten z druhé poloviny 18. století. Zajímavostí je, že zde mají i o 400 let starší prsten nalezený v Německu, který je Claddaghu velmi podobný.
Místo, ze kterého pochází tento prsten a jeho historie, je velmi dobře popsáno na stránkách zlatníka, který vyrábí tyto prsteny nejdéle a jako jediný vyrábí originály těchto prstenů.
Kde se prsten vzal – aneb Tři oříšky pro Popelku trochu jinak
O původu prstenu koluje mnoho legend, ta, kterou se právě chystáte číst, je však nejznámější a nejoblíbenější. Náš příběh se odehrává v 16. století a hlavní hrdinku v něm představuje zatím mladinká Margaret Joyce, která si později vyslouží přezdívku Margaret – patronka mostů. Bude za to moci její nadšení pro stavbu spousty mostů za její vlastní peníze. A ano, pokud vás to někoho napadlo, jedná se o vzdálenou příbuznou známého literáta Jamese Joyce.
Jak už bylo řečeno na začátku příběhu, byla Margaret velmi mladá. Kromě toho však také oplývala neskutečnou krásou. Když jednoho dne u řeky jako obvykle prala prádlo, bezprostředně, bláznivě a okamžitě se do ní zamiloval zámožný španělský obchodník. Po bleskovém a vášnivém románku se stali manželi a její španělská láska si Margaret odvezla na své obchodní lodi do Španělska. Jejich manželství však netrvalo dlouho a z Margaret se stala vdova. Velmi zámožná vdova. Její zesnulý manžel, Domingo de Rona, už totiž nebyl v době jejich svatby nejmladší a kdo ví…? Je klidně docela dobře možné, že už jeho opotřebované srdce nedokázalo snést náhlou spoustu manželských povinností. Protože pro naši hrdinku ztratilo po smrti manžela Španělsko všechno kouzlo, vrátila se do své milované rodné země – Irska.
A tady její manželské strasti pokračují. Tentokrát jejímu kouzlu beznadějně propadl samotný starosta města Galway – Oliver Og Ffrech. Ani svého druhého manžela si však doma příliš neužila, protože starosta hodně cestoval a Margaret zůstávala doma samotná.
Krásná, mladá, bohatá, ponechána manželem vlastnímu osudu…málokterá žena by v tomto postavení pomýšlela na pomoc veřejnosti. To by však nesměla být řeč o Margaret Joyce.
Za vlastní peníze, které získal z dědictví pana de Rona, nechala vystavět bezpočet mostů skrz na skrz Connemarským krajem, sama cestovala od stavby ke stavbě, aby osobně dohlížela na práci stavitelů a ostýchavě přijímala díky místních obyvatel, kterým tak navždy zjednodušila život. A potom se to stalo. Jednoho dne, když seděla na zídce nedokončeného mostu a obědvala, nad ní zakroužil orel a upustil jí do klína zlatý prsten Claddagh Byla to odměna nebes za její nesobeckou snahu o pomoc v době nepřítomnosti jejího manžela, za její čistou duši, za dobře odvedenou práci. Tento zlatý prsten je pomyslným otcem všech dnešních prstenů Claddagh.
Richard z klanu Joyce
Kromě legendy o Margaret Joyce existuje ještě druhá, ve které je hlavním hrdinou Richard Joyce. A i tahle začíná před dávnými a dávnými časy na irském venkově.
Vesnice Claddagh, jejíž název pochází z irského An Cladach, což znamená „pobřeží“, byla kdysi starobylou rybářskou osadou nedaleko Galway. Její historie sahá až do pátého století a po staletí si udržovala své jedinečné tradice a způsob života. Dnes je Claddagh součástí města Galway.
Muži z vesnice Claddagh chodívali pravidelně každý den na ryby. Neměli za úkol zajistit potravu pouze sobě a svým rodinám – byl na nich závislý i celý zbytek vesnice, a tak byla jejich práce velmi důležitá a nezbytná, a to i přesto, že s ní šlo ruku v ruce spoustu nebezpečí. Občas bývalo moře divoké, někdy byly proudy silnější než jindy – tu největší hrozbu však představovali piráti.
Jednoho dne – zpočátku vypadal stejný, jako všechny ostatní – zpozorovali muži z Claddaghu španělskou pirátskou loď, zatímco se ta jejich skromná rybářská kolébala na drobných vlnkách. Hned jim bylo jasné, že jejich osud zpečetěn. Piráti je unesli až do severní Afriky, kde je potom prodali jako otroky.
Nejvíce všechno rozrušilo nejmladšího ze všech mužů. Jmenoval se Richard. Všichni ostatní unesení rybáři nechali doma bez rozloučení ženy, které jim byly manželkami již několik let. U někoho i několik desítek let. Ale Richard? Ten svůj životní lásku potkal jen krátce předtím než byl ze své rodné vesnice tak surově vytržen. Proto trpěl nejvíc. A nejenom proto, že už svou milovanou pravděpodobně nikdy neuvidí. Také ho sžíralo pomyšlení, že si za něj najde náhradu
Roky ubíhaly pár můžu jim zemřelo. Zbytek se smířil se svým osudem. Ne však Richard. Stále nepřestával doufat, že se domů ještě někdy vrátí, jakkoliv to vypadalo nepravděpodobně. Aby neklesal na duchu, každý den ukradl z místa, kde pracoval, maličkatý kousíček zlata a po spoustě let ho měl konečně tolik, že mohl vyrobit krásný prsten na důkaz toho, že na svou milou stále nezapomněl. V duchu si představoval, že se stane zázrak a jednou to bude prsten, se kterým ji požádá o ruku. A věřte tomu nebo ne – zázrak se opravdu stal. Po zásahu krále Williama III. získal svobodu a s ní šanci vrátit se domů. Bál se sice, že by svou milou mohl najít v náručí jiného muže obklopenou kupou dětí, ale stal se i druhý zázrak a Richard po návratu domů zjistil, že ho jeho vyvolená stále miluje a každým dnem vyhlíží. Prsten který vyrobil v zajetí zpečetil jejich lásku a od té doby se mu krom prstenu Claddagh čas od času říká i Richardův prsten.
Kde se dá koupit
Prsten se u nás dá koupit v mnoha e-shopech i v klenotnictvích (např. Silvego), cena se pohybuje okolo 350 Kč. Oproti tomu v zahraničí mají i e-shopy zaměřené především na claddagh prsteny (např. https://www.thecladdagh.com/, https://claddaghring.ie/) a ty teda stojí za to! S tímto symbolem se neprodávají jen prsteny, ale také náušnice, trička, náramky, náhrdelníky, přívěsky, nášivky, ubrusy.
Pokud se bojíte, že prstýnek ztratíte, nechte si claddagh vytetovat!